Intuice (Feeling) je důležitější než technika

技術より心術
Gijutsu yori shinjutsu.

Jednoho dne slavný mistr meče z 16. století Tsukahara Bokuden se rozhodl otestovat schopnosti svých dětí. Prvně zavolal do svého pokoje nejstaršího syna Hikoshira. Když se Hikoshiro snažil otevřít dveře, vycítil, že jsou těžší než obvykle.
Přejel rukou podél horního okraje dveří, kde našel a odstranil těžkou dřevěnou opěrku hlavy. Opatrně ji pak, po vstupu do místnosti, vrátil na její původní místo.

Bokuden pak povolal svého druhého syna Hikogora. Když nic netušící Hikogoro otevřel dveře, opěrka hlavy spadla. Rychle ji v pádu zachytil a položil na její původní místo.

Pak Bokuden zavolal svého třetího syna Hikoroku. Když Hikoroku, který daleko předčil své dva starší bratry v technických dovednostech, energicky otevřel dveře, opěrka hlavy spadla a udeřila ho do jeho drdolu. V reflexním pohybu, Hikoroku vytáhl krátký meč od pasu a rozsekl opěrku hlavy ve dví, ještě než stačila dopadnout na rohože tatami na podlaze.

Bokuden řekl svým synům:

  • „Hikoshiro je ten kterému předám svoji školu šermu. Musíš to být Ty Hikoshiro!“
  • „Hikogoro, pokud se budeš sám vyvíjet a nevzdáš to, můžeš jednoho dne dosáhnout úrovně svého bratra.“
  • „Hikoroku, ty v budoucnosti jistě způsobíš zkázu tohoto domu a přineseš ostudu na mé jméno. Nebudu mít v tomto domě nikoho tak nerozvážného, jako jsi ty.“ A s tím se zřekl Hikoroka.“


Tento příběh názorně dokládá princip, že v bojových uměních je feeling (obecně často popisován jako mentální schopnosti) mnohem důležitější než technika. Feeling musí předcházet technice.

Proč se Bokuden zřekl Hikoroka? Nevíte? Tak se zkuste zamyslet v jakém čase a jak Hikoroku reagoval? A jestli odůvodněně tasil wakizashi?

Další, velice známý příběh, který může být použit k popisu tohoto principu „Intuice (Feeling) je důležitější než technika“. Mezi učedníky mistra Bokudena byl i muž s neobyčejnou technickou zručností. Při chůzi po ulici tento žák prošel kolem plachého koně, který náhle kopl, ale on hbitě provedl Kawashi (přesmyk těla), aby se vyhnul kopu a unikl zranění. Kolemjdoucí, kteří byli svědky tohoto, řekli „on by si zasloužil být nazýván jedením z Bokudenových nejlepších žáků“. Bokuden jistě předá svá tajemství jemu. Komu jinému?

Ale když se Bokuden dozvěděl o incidentu, byl zklamaný a řekl: „Špatně jsem ho odhadl“, pak vyhnal žáka z jeho školy.
Lidé nemohli pochopit Bokudenovo rozhodnutí. Uvědomili si, že se nic nedá dělat, ale zajímalo je, jak by se Bokuden sám zachoval za podobných okolností.
Za tímto účelem zapřáhli do vozu na cestě mimořádně nervózního koně. Tajně Bokudena z dálky sledovali. Byli překvapeni, že vidí Bokudena přejít, pár metrů před koněm, na protější stranu cesty.
Byli zaskočeni pro ně neočekávaným řešením situace. Později přiznali jejich lest a zeptali se Bokudena na důvod pro náhlé propuštění jeho žáka. Bokuden odpověděl: „Člověk s mentálním přístupem, který mu dovoluje projít nedbale kolem koně, aniž by vycítil, že kůň může kopnou vzad, je ztraceným případem bez ohledu na to, jak moc studuje techniku. Myslel jsem, že to byl člověk s mnohem lepší soudností, ale zmýlil jsem se“.

Jak je z těchto příběhů patrné má feeling (intuice) dvě základní funkce (strategickou a taktickou).
Na strategické rovině je to vyhnout se riziku ještě dříve, než by potencionálně mohlo nastat. (příběh druhý)

Na taktické rovině je feeling neboli tušení, vnitřní pocit, instinkt, cítění či vycítění, nástrojem pro zachycení mentálního pohybu agresora, tzn. vycítění spuštění útoku před počátkem fyzického pohybu agresora. Což obránci, v ideálním případě, umožňuje spustit reakci ještě před fyzickou akcí agresora a zachytit jej v Kyo na samém počátku útoku. Feeling je základním předpokladem pro úspěch v boji. (příběh první)

Více o feelingu a timingu v kapitole principy.

© Copyright 2017 ČUDK. Všechna práva vyhrazena.

Designed & Created by Vones.org

Loading