Studium Karate je na celý život

空手の修行は一生である
Karate no shūgyō wa isshōdearu.

Neexistuje jediný bod, kterým lze označit ukončení studia karate, je možné se vždy posunout na vyšší úroveň. Pro tento důvod by měli studenti karate pokračovat ve cvičení po celou dobu svého života. I když se naučíte všechny kata a vyblokujete jakoukoli techniku, stále pokračujete ve zdokonalování.

Pasáž v knize Hagakure podporuje toto tvrzení:
V příběhu o starém šermíři se říká, že existují etapy v celoživotním cvičení.

Na první (základní) úrovni, i když člověk cvičí, není vidět kladný výsledek a člověk si neváží sebe ani ostatních. Na této úrovni může být někdo i nezdvořilý.

Na druhé (střední) úrovni někdo stále nemusí být zdvořilý, ale při nejmenším vidí své nedostatky a může také rozpoznat nedostatky na jiných.

Na třetí (vrchní) úrovni člověk najde sám sebe, odmítá pýchu z úspěchů, neočekává chválu od druhých a také cítí zármutek, když ostatní selžou. Drží ostatní ve velké úctě. Pro mnoho lidí je to konečná fáze.

Pokud však člověk dosáhne další vyšší úrovně, najde nadřazenou (vznešenější) cestu. Pokud se rozhodne jít touto cestou, přijde na to, že konec neexistuje. Vždy si bude vědom, že má nějaké nedostatky. Bude žít bez touhy po světovém úspěchu. Zřekne se pýchy, ani jej nepadne nic co by jej mohlo zahanbit (pokořit).

Mistr Yagyu řekl, že nezná způsob, jak porazit ostatní, ale zná cestu, jak zvítězit sám nad sebou. Jak být lepší dnes než včera a zítra než dnes. Postupuj po této cestě den za dnem, celý lidský život. Toto je pravé zobrazení Cesty Karate.

Pro motivaci celoživotního studia a pro ohodnocení pokroků na této cestě zavedl Gichin Funakoshi zkoušky na stupně technické vyspělosti (STV) KYU a DAN. Tento systém převzal od mistra Jigora Kana zakladatele Kodokan Judo. V tomto systému jsou definovány pro jednotlivé stupně minimální věkové hranice a minimální doby studia potřebné pro dosažení další úrovně. Čekací doby nemají být brzdou rozvoje studentů, ale mají jim být pomocným nástrojem při jejich studiu. Skromným studentům mají napovídat, že pokud studují soustavně a poctivě je už možná čas přistoupit k další zkoušce, posunout se na další úroveň. Ambiciózním mají říci, že studium Karate-do je na celý život a že není vhodné si všechny ukazatele cesty vyčerpat hned na jejím počátku.

Získávání STV není hlavním cílem studia Karate-do, jímž by měl být všestranný harmonický rozvoj jedince. Správně chápané zkoušky na STV jsou jedním z prostředků vedoucích k tomuto rozvoji. Zkoušky lze chápat jako značky na cestě (návěstí), po které se pohybujeme, nebo jako kontrolní body ve kterých jsme usměrňováni tak, abychom šli vhodným směrem nebo se do něj vrátili. Je vhodné mít tyto značky rozestavěné po celé délce této cesty, nebo alespoň do doby kdy jsme schopni identifikovat její cíl.

Je důležité zdůraznit, že posuzování lidského charakteru hrálo od začátku velkou roli při udělování technických stupňů jak Kanově Kodokanu, tak u Funakoshiho. Posuzovala se nejen technická dovednost, ale také společenská slušnost a svědomitost v tréninku. Pro vyšší stupně se posuzovalo dosažení cílů vlastního zdokonalení a budování dobrých vlastností – aplikace Dó – do každodenního života.

Výtah citací k pravidlům pro posuzování zkoušek z dokumentu „Předpisy Kódókan Rady“, vytištěné v Judo Nenkan, 1925.

Článek 10: Posouzení pro povýšení je založeno na kandidátově charakteru, technických znalostech, znalostech judo, uplatnění výcviku judo, úspěchy v judo a tak dále. Uchazeči budou posuzováni v souladu s následujícími kritérii:

a) Má-li kandidát nedostatky v charakteru, on/ona nebude povýšen, i když splňuje ostatní požadavky.

b) U těch, u kterých se domníváme, že mají dobrý charakter a kteří se připravují pilně, aby uplatňovali své dovednosti a znalosti v každodenním životě, může být do určité míry takto kompenzována technická nedostatečnost.

c) Při posouzení technik se klade důraz na držení těla, rovnováhu a vyrovnanost (klid) při jejich provádění.

d) Kandidáti na povýšení na Shodan (1. Dan) nebo vyšší, musí prokázat pevné porozumění technické teorii a ukázat na co pokládají důraz v jejich studiu.

Za povšimnutí stojí také texty certifikátů ze zkoušek Kodokanu. Certifikáty na nižší stupně byly v té době (od 20. května roku 1894) tištěné a od 4. Danu je Kano vlastnoručně psal. Zajímavé je, že instruktorem byl označen až ten, kdo obdržel stupeň 6. Dan. Také je zajímavé si všimnout, jak se liší text na jednotlivých certifikátech a doporučení pro další praxi: bude pokračovat ve studiu /bude studovat/ musí studovat.

Udělením vyššího stupně Jigoro Kano zavazuje adepta k pokračování a k ještě hlubšímu studiu.

Shodan (1. Dan), Nidan (2. Dan), Sandan (3. Dan)
„Držitel tohoto certifikátu vyvinul velké úsilí při studiu a prokázal dostatečný pokrok, aby získal daný stupeň (1. Dan, 2. Dan, 3. Dan). Držitel tohoto certifikátu bude pokračovat ve studiu s cílem zlepšit své dovednosti“.

Yondan (4.dan), Godan (5.dan)
„V průběhu mnoha let, držitel tohoto certifikátu vyvíjí velké úsilí při studiu, ve kterém prokazuje vysokou technickou schopnost, a tímto získal stupeň 4. Dan (5. Dan). Držitel tohoto certifikátu bude dále studovat, aby se stal instruktorem“.

Rokudan (6. Dan) a vyšší stupně
„V průběhu mnoha let, držitel tohoto certifikátu vyvíjí velké úsilí při studiu, ve kterém prokazuje mistrovství v technice a tímto získal stupeň 6. Dan. Držitel tohoto certifikátu musí studovat, aby se stal skutečným mistrem (Shihan)“.
Na těchto příkladech je zjevná hloubka tohoto pravidla „Studium Karate je na celý život“.

© Copyright 2017 ČUDK. Všechna práva vyhrazena.

Designed & Created by Vones.org

Loading