Etika a etiketa

Etika

Etika je filosofická disciplína, zabývající se mravními jevy – teorie morálky. Je to nauka o mravnosti, o původu a podstatě morálního vědomí a jednání. Řeší základní mravní postoje a problémy lidského života z hlediska svědomí, učí rozlišovat dobro a zlo, mravné a nemravné, čestné a nečestné.

Etika je determinovaná časem, místem a sociálním prostředím. To co bylo považováno za etické či neetické před 100 lety nemusí být stejně hodnoceno dnes, stejně tak to, co je u nás zcela normální může být třeba v USA naprosto nepřípustné, i když toto vymezení se vlivem globalizace značně zmírňuje. Tak i členové pouličního gangu svou činnost nepovažují za negativní či neetickou. Etika jedince je úzce provázána s jeho morální odpovědností a tak utváří jeho chování.

Obzvláště ve výuce BUDO úloha etiky roste, poněvadž není cílem vychovávat „dobré rváče“, ale harmonicky rozvíjet a formovat osobnost studentů, pozitivně působit na jejich morálně volní vlastnosti. Jak již autor psal v předešlé kapitole.

Gichin Funakoshi (1868 - 1957) svým studentům říkával: „K čemu je Vám silná technika, když nemáte filosofii“.

Taira Shigesuke (1639 - 1730) v Bushido Shoshinshu (Bushido pro začátečníky, mladé samuraje) píše: „Válečník musí porozumět významu slov dobro a zlo, aby ve svém životě mohl dobro konat a zlu se vyhýbat. Tím nastoupí správnou cestu válečníka. Konání dobra a odvaha by měli být jedněmi z hlavních cílů profesionálního válečníka. V případě že válečník není schopen rozlišovat mezi dobrem a zlem, pak se může kdykoli stát, že bude bojovat za věci, kterou je lépe ignorovat“.

Etiketa

Etiketa je nástavbou etiky, vychází z ní. Etiketa - pravidla společenského chování, soubor společenských zvyklostí, např. vojenská etiketa, ve vyšší společnosti, v diplomatických kruzích, stejně tak v Dojo (místo cesty).

Etiketa není jen norma platná pro chování v Dojo, ale platí v celém chování a jednání adepta bojových umění. Etická pravidla byla v tradičních školách bojových umění shromážděna v podobě přikázání, která byla pro studenty závazná, mnohdy stvrzovaná podpisem vlastní krví. Tato pravidla byla přesně formulována a přísně dodržována. Motivem byla střídmost a zdrženlivost, úcta ke starším a respekt ke všemu živému.

Dodržování etikety je základním prostředkem výchovy v BUDO. Zásady správného chování jsou v Dojo vyžadovány od prvního vstupu. Musí být samozřejmostí, že na trénink (výuku) přichází všichni včas, v čistém bílém kimonu (judo-gi, karate-gi) bez nášivek a potisků. Samozřejmosti je přezouvání, sprchování a další základní hygienické požadavky. Do Dojo (tělocvičny) je zakázáno vstupovat v obuvi, kterou používají studenti venku. Rovněž je zde zakázáno kouřit, jíst, pít slazené a barvené nápoje a jiným způsobem narušovat platný řád.

Efektivita výuky závisí zejména na atmosféře, jaká v Dojo panuje. Měla by být přátelská, radostná a přesto soustředěná a pracovní. Je třeba, aby si každý plně uvědomoval, že je povinen k této atmosféře aktivně přispět. Studenti ukázněně plní pokyny učitele (trenéra), nerozptylují se ničím, co s tréninkem nesouvisí. Bez svolení učitele neopouštějí Dojo ani nepřestávají cvičit apod.

Je třeba, aby studenti důsledně plnili cíle při každém cvičení, byli skromní a ochotni pomoci méně technicky vyspělým spolužákům. Při zranění či po nemoci se student domluví s učitelem (trenérem), zda se výuky (tréninku) zúčastní pouze pasivně (na lavičce), nebo pouze omezí některá cvičení.

Chování v Dojo

Pohyb v Dojo je spjat s určitými ceremoniály, které jsou založeny na principech vzájemné úcty. Již při vstupu do Dojo provádíme malý pozdrav úklonou (Ritsu-Rei) a to i v případě, že je Dojo prázdné. Dále tento pozdrav používáme při kontaktu se spolucvičenci nebo učitelem (trenérem). Jako první vždy zdraví nositel nižšího technického stupně. Pozdrav je projevem vzájemné úcty a také formou poděkování za pomoc při studiu cesty. Je výrazem uvědomění si úlohy učitele nebo partnera, bez jejichž pomoci není možný další osobní rozvoj.

Každá tréninková jednotka začíná nástupem, studenti vytvoří řadu, v případě potřeby více řad. Místa v řadě obsazují studenti dle získaných stupňů technické vyspělosti (STV).

Složení zkoušky na vyšší STV je třeba brát jako závazek a povinnost vůči sobě a ostatním. A to ve smyslu toho, že starší studenti (sempai) mají být vždy vzorem pro mladší studenty (kohai) a to nejen v dojo. Místa na začátku řady by měli obsazovat vždy sempai a první v řadě by měl být ten, kdo je nejlépe připraven převzít vedení tréninku v případě odchodu (nepřítomnosti) senseie (učitele). A tak hierarchie vymezená právě stupni technické vyspělosti přispívá ke správnému pochopení účelu Karate-do.

Při nástupu je možno provádět ve stoje malý pozdrav Ritsu-Rei, zpravidla se však tréninková jednotka zahajuje Seiza (klek se sedem na patách), ve které provádíme Mokusó (meditace) a poté dva tzv. velké pozdravy. Těmito pozdravy jsou Shomen ni Rei a Sensei ni Rei. Shomen ni Rei je pozdrav směřovaný ke Kamize (čestné místo), kde je zpravidla umístěn portrét mistra Kano či Funakoshi či jiného mistra bojových umění. Sensei ni Rei je pozdrav učiteli. Stejným ceremoniálem se tréninková jednotka či výuková hodina i končí.

Etika a etiketa, jak píše již mistr Funakoshi, nekončí tím, že opustíme Dojo. Je nutné zásady vhodného chování dodržovat i na veřejnosti. Hovoříme-li o tom, že BUDO pozitivně formuje osobnost studenta, je nutné, aby tyto zásady byly úměrně aplikovány i v praktickém životě.

DOJOKUN

Uvádí se, že první pravidla pro chování v Karate Dojo sepsal Pechin Sakugawa (1733-1815). Byl jedním z prvních známých mistrů Karate na Okinawě. Tato pravidla mají pravděpodobně kořeny až v učení samotného Boddhidharmy.
Sakugawa

一、人格完成に努むること

Hitotsu, jinkaku kansei ni tsutomeru koto!
Snaž se o dokonalost svého charakteru.

一、誠の道を守ること

Hitotsu, makoto no michi wo mamoru koto!
Buď loajální, věrný a braň cestu pravdy.

一、努力の精神を養うこと

Hitotsu, doryoku no seishin wo yashinau koto!
Dbej na zdravé úsilí.

一、礼儀を重んずること

Hitotsu, reigi wo omonzuru koto!
Buď ohleduplný k jiným.

一、血気の勇を戒むること

Hitotsu, kekki no yū wo imashimuru koto!
Zřekni se násilí.

Všechna tato pravidla mají stejnou váhu a student karate by je měl všechna stejně respektovat a dodržovat. Přesto jejich pořadí není náhodné, symbolizuje vývoj adepta karate, kde jde především o vnitřní (duchovní) změny, které mění vnější chování.

 



Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz

Literatura:

  • PETRÁČKOVÁ, Věra, KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: AV ČR, 2000. 835 s. ISBN 80-200-0607-9
  • Funakoshi, Gichin. Funakoshi, Gichin. KARATEDÓ - Má životní cesta. Praha: Naše vojsko, 1994, 75 s. ISBN 80-206-0176-7
  • TAIRA, Shigesuke. Bushido Shoshinshu: Bušidó – Cesta samuraje. Kateřina Magrlová; Barbora Matošková; Utagawa Kuniyoshiho; Pavel Brabec. 1st edition. Praha: Temple, 2002. 94 s. ISBN 80-901641-8-8

© Copyright 2017 ČUDK. Všechna práva vyhrazena.

Designed & Created by Vones.org

Loading