Úderové plochy

Úderové plochy jsou zpravidla místa na končetinách (nejen na končetinách), kterými přicházíme do kontaktu, přes vitálními body, s tělem útočníka, za účelem dynamického předání energie.

Úderové plochy využíváme u technik:

  • primárně úderů, kopů nebo bloků,
  • sekundárně hodů, pák a škrcení.

Slouží k dynamickému předání energie z pravidla přes vitální body na těle agresora a dále pak jako úrazová zábrana.
Uderove_plochy
Úderové plochy dělíme na:

  • tvrdé,
  • měkké.


Do tvrdých částí soupeřova těla vedeme úder pouze měkkou úderovou plochou a do měkkých částí soupeřova těla tvrdou i měkkou úderovou plochou. Např. Teisho zpravidla používáme na tvrdé části lidského těla a tvrdé úderové plochy např. Empi na měkké části.

Vlastnosti úderových ploch

Velikost, tvar, hustota a elasticita úderové plochy má dominantní vliv na účinnost techniky a i na druh a rozsah poranění např. hlavy. Tyto parametry ovlivňují jak efektivně a jak rychle bude doposud vytvořená energie např. při úderu předána do cíle. Čím je úderová plocha [S] menší, tím je větší efekt z předávané síly [F] (větší napětí v kontaktní ploše).
\begin{equation}
  p=F/S\quad[Pa=Nm^{-2}]
\end{equation}p - tlak, [Pa] - pascal, [N] - Newton, [m] - metr

Délka předání energie

Z hlediska účinků technik má dominatní vliv délka předání energie.
Při mechanickém radiálním úderu, doba trvání kontaktní síly je menší než 50 milisekund.
V těchto případech se jedná o úder do hlavy tvrdým předmětem, úder hlavou o tvrdou překážku nebo jejich kombinace:

  • úder do hlavy kamenem, ocelovým předmětem, náraz lebky na ocelovou nebo betonovou podložku - čas kontaktu síly je 1 - 5 ms,
  • při střetu chodce s automobilem je kontakt silového působení 5 - 15 ms.
  • při úderu volnou rukou do hlavy je doba kontaktu 20 - 30 ms, trénikem lze tato doba zkrátit až na 10 ms.

Princip používání úderových ploch spočívá ve schopnosti obránce zformovat úderovou plochu tak, aby byl schopen předat optimalizované maximum energie v co nejkratším čase v závislosti na konkrétní technice a zároveň tak, aby byl minimalizován negativní vliv reakce síly na jeho vlastní tělo.

V neposlední řadě je třeba zmínit fakt, že na ilustraci jsou zobrazeny jen základní úderové plochy. Zejména při provádění technik sekundární Todome-waza používáme další úderové plochy:

  • lýtko, stehno - Ashi-waza,
  • boky (Koshi) - Koshi-waza,
  • rameno (Kata) - Te-waza,
  • trup, tělo (Tai), podpaží (Waki), břicho (Hara) - Kansetsu-waza,
  • hlava (Men) - Uwa-te, Shita-te-waza.

 


Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz |

© Copyright 2018 ČUDK. Všechna práva vyhrazena.

Designed & Created by Vones.org

Loading