Hodnocení posturálního stereotypu dle Mathiase
Obrázek 1 - Hodnocení posturálního stereotypu dle Mathiase (Haladová, Nechvátalová 1997) Vyšetřovaný se vzpřímeně postaví, předpaží do 90° a setrvá takto 30 sekund. Jestliže se postoj podstatně nezmění, jde o správné držení. Jestliže se hlava a horní část hrudníku zaklání, ramena jdou dopředu, břicho je vystrčené – jde o vadné držení (viz Obrázek 1). Test je možno provádět u dětí od 4 let.
Vyšetření olovnicí
Pro měření se používá olovnice. Olovnice je 150 cm dlouhý provázek zatížený tak, aby napjatý směřoval k zemi.
Zezadu
Obrázek 2 - Hodnocení postavení páteře podle olovnice-kompenzovaná a dekompenzovaná skolióza (Haladová, Nechvátalová 1997) Hodnotíme osové postavení páteře. Olovnice spuštěná ze záhlaví se v ideálním případě dotýká vrcholu hrudní kyfózy, prochází hýžďovou rýhou a dopadá mezi paty. Neprochází-li olovnice hýžďovou rýhou, skoliotickou odchylku označujeme jako dekompenzaci vpravo či vlevo.(viz Obrázek 2)
Z boku
Obrázek 3 - Hodnocení postavy z boku (Haladová, Nechvátalová 1997) Měřením z boku se hodnotí osové postavení těla. Olovnice je spuštěná od prodloužení zevního zvukovodu. Má procházet středem ramenního a kyčelního kloubu a dopadat 1–2 cm před zevní kotník. V této poloze se měří také hloubka zakřivení páteře. Fyziologická hloubka krční lordózy u dospělého jedince je nejvýše do 2,5 cm, u bederní lordózy do 4 cm. (viz Obrázek 3)
Vyšetření svalového zkrácení
Hodnotíme funkční stav svalů s tendencí ke zkrácení a oslabení orientačními testy pomocí dvoustupňové kvalitativní škály:
- sval nezkrácen, neoslaben
- sval zkrácen, oslaben
Trojhlavý sval lýtkový
Ve vzpřímeném sedu s nataženými dolními končetinami provedeme maximální propnutí obou kolen a přitažení špiček chodidla směrem k bércům a současně se snažíme oddálit obě paty od podložky.
Hodnocení:
- Paty se oddálí od podložky do 2 cm a chodidlo svírá s holení pravý úhel.
- Paty není možno zvednout od podložky nebo pouze při náklonu trupu vzad.
Poznámka: Pokud se oddálí pata vyšetřovaného od podložky více jak 2 cm, jedná se s největší pravděpodobností o hypermobilitu – pohyb je proveden hyperextenzí kolene.
Flexory kyčelního kloubu
V lehu na zádech přitáhneme ohnutá kolena k hrudníku a volně spustíme testovanou dolní končetinu k podložce bez jejího propnutí.
Hodnocení:
- Dolní končetina zůstane po celé délce na podložce v extenzi.
- Stehno testované dolní končetiny směřuje vzhůru.
Flexory kolenního kloubu
V lehu pokrčmo přednožíme testovanou, nataženou dolní končetinu v kolenním kloubu.
Hodnocení:
- Dolní končetina svírá s podložkou úhel 90 °, aniž dojde ke zvednutí hýždě od podložky nebo k flexi dolní končetiny v kolenním kloubu.
- Rozsah pohybu je menší než 90 °, dochází k pokrčení kolene nebo nadzvednutí hýždí od podložky.
Adduktory kyčelního kloubu
Vzpřímený překážkový sed.
Hodnocení:
- Stehna mezi sebou svírají pravý úhel, trup je zcela vzpřímen, pánev nevybočuje.
- Úhel mezi stehny je menší než 90º, při dodržení pravého úhlu dochází k vytočení pánve a trup se uklání ke straně testované pokrčené nohy.
Poznámka: Vyšetřovaný může tento test provést i tak, že provede sed roznožný. Pokud není sval zkrácen, měl by být vyšetřovaný schopen roznožit do úhlu 90º, aniž by měl vtočené špičky chodidel, pokrčená kolena a kulatá záda.
Čtyřhranný sval bederní
Ve vzpřímeném stoji pasivně ukláníme trup a suneme ruku po zevní straně stehna.
Hodnocení:
- Prsty mají dosáhnout ke kolenu bez zvednutí chodidla od podložky a bez předklánění nebo zaklánění trupu.
- Ruka nedosáhne ke kolenu, chodidlo opačné nohy se zvedá od podložky, dochází k vybočení pánve nebo k unožení a současně s úklonem se trup předklání nebo zaklání.
Vzpřimovače páteře
Jako orientační test je v tomto případě možné použít Thomayerovu zkoušku.
Prsní svaly
V lehu na zádech necháme volně klesnout natažené horní končetiny vzad směrem k zemi.
Hodnocení:
- Natažené horní končetiny zůstanou po celé délce na podložce, nedochází k jejich ohnutí a k prohnutí v oblasti bederní páteře.
- Při vzpažení se zvýrazní prohnutí v bedrech, při přitažení bederní páteře se nepoloží paže na podložku, trčí šikmo vzhůru a jsou pokrčené.
Trapézový sval – horní vlákna
Ve vzpřímeném „tureckém“ sedu s pažemi podél těla stáhneme ramena dolů k bokům a provedeme pasivní úklon hlavy k jednomu rameni.
Hodnocení:
- Pasivní úklon hlavy je možno provést bez známek napětí do úhlu 40 º a více, aniž dojde k zvednutí ramene, k otočení nebo záklonu hlavy.
- Zmenšený rozsah pohybu, zvednutí ramene testované strany, spojení úklonu s otočením hlavy nebo s jejím záklonem.
Zdvihače lopatek
Ve vzpřímeném kleku sedmo na patách otočíme hlavu o 45º a předkloníme ji směrem ke klíční kosti.
Hodnocení:
- Brada se dotkne klíční kosti, bez toho aniž by se zvedalo protilehlé rameno, v oblasti hrudní páteře nedochází ke kompenzační kyfóze.
- Brada se nedotkne klíční kosti, protilehlé rameno se zvedá, výrazná kompenzační kyfóza.
Vyšetření svalového oslabení
Hýžďové svaly
V podporu klečmo na předloktích zanožujeme jednu pokrčenou dolní končetinu.
Hodnocení:
- Zanožení je možno provést tak, že stehno je v prodloužení zad, bez prohýbání se v bedrech.
- Zmenšený rozsah pohybu (stehno směřuje šikmo dolů), při zanožení dojde k mírnému unožení, případně k vytočení nohy zevnitř, objeví se prohnutí v bedrech.
Břišní svaly
V lehu na zádech s pokrčenými dolními končetinami, ruce v týl, přecházíme do sedu.
Hodnocení:
- Pohyb je proveden plynule bez iniciálního odrazu, páteř se postupně kulatě odvíjí od podložky, chodidla zůstávají celou plochou na zemi, nezvedají se a neposunují se vpřed.
- Posazení není možné provést ani s pažemi v předpažení dolů, chodidla se zvedají od podložky a mají tendenci k přednožení, pohyb je toporný s prudkým škubnutím v určité fázi zvednutí trupu.
Hluboké flexory hlavy a krku
Vyšetřovaný leží na zádech, paže podél těla. Pomalu ohýbá hlavu obloukovitým pohybem. Tento pohyb je zajišťován hlavně hlubokými flexory hlavy a krku.
Hodnocení:
- Testovaný provede pohyb v plném rozsahu s výdrží 20 sec.
- Pohyb není proveden v plném rozsahu a testovaný neudrží hlavu v předklonu – dochází k předsunutí hlavy. Ohnutí je provázeno výrazným třesem. Nastane pouze náznak pohybu.
Mezilopatkové svaly
V kleku sedmo na patách provedeme rovný předklon trupu.
Hodnocení:
- V konečné poloze je páteř po celé délce dokonale napřímena, ramena jsou ve vodorovném postavení a současně jsou stažena dolů.
- Hrudní páteř zůstává zakulacena, případně i ramena jsou svěšena dolů, hlava se předklání nebo zaklání, ramena jsou vytažena vzhůru, trup se zvedá nad úroveň vodorovné roviny.
Kompenzační cvičení
Kompenzačními, neboli vyrovnávacími cvičeními označujeme ta tělesná cvičení, jimiž lze cíleně působit na jednotlivé složky pohybového systému a zlepšit jejich funkční parametry – kloubní pohyblivost, napětí, sílu a souhru svalů, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů. Snažíme se jimi odstranit nejen zkrácení a oslabení svalu, blokádu či ztuhnutí kloubu, ale i zafixovaný návyk špatného držení a nesprávně prováděných pohybů v některé části těla.
Předpokládá se však, že budou splněny podmínky nezbytné pro uplatnění specifického fyziologického účinku vyrovnávacích cvičení - správná posloupnost cvičení a dodržování zásad vlastního provádění těchto cvičení.
Podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku rozdělujeme vyrovnávací cvičení na:
- dechová,
- uvolňovací,
- protahovací,
- posilovací,
- relaxační,
- rovnovážná.
Aby mělo cvičení určitý fyziologický účinek, musí být:
- přesně zacíleno na určitou oblast,
- povedeno předepsaným způsobem, který odpovídá jak charakteru poruchy, tak i určitým fyziologickým zákonitostem.
Výběr vhodných cvičení, jejich uspořádání do vhodně zvolených sestav i metodický postup při jejich provádění musí odpovídat individuálním možnostem a potřebám cvičence.
Uvolňovací cvičení
Je nasměrováno vždy na určitý kloub nebo pohybový segment. Umožňuje lepší prokrvení struktur, které jsou slabě prokrveny (kloubní vazy) nebo jsou zcela neprokrveny a tudíž vyživovány synoviální tekutinou (všechny chrupavky – meziobratlové ploténky, disky, menisky, chrupavčité povlaky na kloubních plochách). Zlepšené prokrvení znamená i prohřátí, což má obecně pozitivní vliv na mechanické vlastnosti pojiv. Pružnost chrupavek i vazivových struktur se zvyšuje, jejich odolnost vůči tlaku a tahu je také vyšší.
Vyrovnávací účinek mají pohyby prováděné všemi směry, tj. kolem všech pohybových os a to až do krajních poloh, ale s vynaložením co nejmenšího svalového úsilí. Jedná se tedy o pohyby spíše pasivní než aktivní. Rozsah pohybu by měl odpovídat aktuálním funkčním možnostem kloubu.
Protahovací cvičení
Obrázek 4 - Protahovací cvičení (Čermák, 2000)Umožňuje obnovit normální fyziologickou délku svalů zkrácených a zachovat ji svalům, které mají ke zkrácení předem daný sklon. Je třeba překonávat určitý pasivní odpor, plynoucí jak z tonu svalu, tak zejména z pružné rezistence jeho vazivové složky. Sval je možno bez poškození protáhnou až na 1,8 násobek jeho základní klidové délky. Po protažení zůstává asi o 5% delší a ke své původní délce se vrací až po určitém počtu hodin. Experimentálně bylo ověřeno, že čas potřebný k tomu, aby se plně projevila pružnost vaziva je 10 sekund. Obvykle se doporučuje výdrž v protahovací poloze poněkud delší 15 až 20 sekund. Okamžitý efekt protahování zůstává zachován po dobu 24 hodin nejvýše pak 48 hodin. Proto je třeba opakovat protahovací podněty nejpozději každý druhý den. Obnovení normální délky svalu můžeme při správném postupu očekávat nejdříve po 3 až 4 týdnech. Při protahování se snažíme co nejvíce oddálit reflexy, které vyvolávají obrannou kontrakci protahovaného svalu. Tohoto lze dosáhnout volní relaxací svalu, neboť snížením tonu klesá aktivita svalových vřetének a reflexního okruhu mezi nimi a míchou. Využíváme postizometrické relaxace – napětí, uvolnění, protažení či recipročního útlumu antagonistů.
Posilovací cvičení
Obrázek 5 - Typy posilovacích cvičení (Čermák, 2000) Jejich cílem je zvýšit funkční zdatnost oslabených, či k oslabení náchylných svalů.
Toho lze dosáhnout jen aktivní činností – opakovanými vydatnými kontrakcemi svalu, kdy sval musí vlastní silou překonávat určitý odpor.
Pozitivní účinek spočívá ve zvýšení síly a zvětšení objemu oslabeného svalu. Dále se zvýší jeho klidový svalový tonus, jehož hodnota je vždy úměrná stupni rozvoje svalstva, upraví se tonická nerovnováha v příslušném pohybovém segmentu. Pravidelným posilováním se zlepší i schopnost svalu ekonomicky pracovat delší dobu, tj. jeho vytrvalost. Odstraní se funkční útlum oslabeného svalu a zlepší se tak nitrosvalová koordinace, ale i spolupráce tohoto svalu s ostatními svaly.
Pro posílení oslabených svalů při vyrovnávání svalových dysbalancí jsou nejvhodnější dynamická cvičení pomalá.
Zásady správného provádění vyrovnávacího cvičení
- Výběr cviků volíme na základě výsledků diagnostiky pohybové soustavy
- Dodržet správné pořadí cviků
- Postupovat od nejlehčích cviků bez náčiní po nejtěžší s náčiním
- Dodržovat striktně správné zaujetí výchozí polohy a průběh pohybu
- Správně dýchat (brániční dýchání, výdech při protažení či sv. kontrakci)
- Dostatečná frekvence a intenzita cvičení
- Protahovací cvičení každých 24 – 48 hodin/délka protažení alespoň po dobu 20 sec.
- Je-li diagnostikován chybný posturální či hybný stereotyp je třeba před posilovacím cvičením zařadit cviky na přebudování tohoto chybného stereotypu
- Posilovací cvičení min. 2x týdně (optimum 3x týdně) 2-4 série po 10-20 opakování na 1 cvik dle individuálních schopností jedince
- Obměňovat cviky pro jednotlivé svalové skupiny
- Někdy méně znamená více!
Autor: Roman GRMELA
Sazba: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz
Literatura:
HALADOVÁ, Eva a Ludmila NECHVÁTALOVÁ. Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997. ISBN 80-7013-237-X.
ČERMÁK, Josef. Záda už mě nebolí. Čes. vyd. 4. Praha: Jan Vašut, 2000. ISBN 80-7236-117-1.
BURSOVÁ, Marta. Kompenzační cvičení: uvolňovací, protahovací, posilovací. Praha: Grada, 2005. Fitness, síla, kondice. ISBN 80-247-0948-1.
