Profesor Dr. Jigoro Kano, tvůrce judo a zakladatel Kodokanu se narodil 28. 10. 1860 v rybářské vesnici Mikage nedaleko města Kobe, odkud však jeho rodina přesídlila roku 1871 do Tokia.
Jigoro KanoS Ju-Jutsu se Kano poprvé seznámil ve svém rodišti od sluhy svého otce.
Úpadek starých škol Ju-Jutsu, způsobený politickou situací reformy Meji, zbavil jejich učitele dosavadního zaměstnání, takže jim nezbylo, než hledat si obživu někde jinde. Nebylo proto právě snadné nalézt dobrého učitele Ju-Jutsu a to ani v Tokiu.
Až v roce 1877 se Kano stal žákem sedmačtyřicetiletého Hachinosuke Fukudy. V této době se zapsal na tokijskou univerzitu ke studiu literárních věd. Když mistr Fukuda zemřel (1879) zanechal Kanovi všechny záznamy svého Dojo.
Dalším mistrem na jeho cestě byl tehdy dvaašedesátiletý Masachi Iso ze školy Shinyo-Ryu, který však dva roky nato rovněž umírá (1881). Kano se v této době věnoval studiu starých, dříve utajovaných rukopisů, které kupuje v antikvariátech mnohdy za velmi příznivé ceny.
Poté se mu podařilo seznámit s Tsunetoshi Ikubou ze školy Kito-Ryu, jenž za Shogunátu patřil ke střední vrstvě samurajů. Ikuba zemřel v roce 1888 a ještě za svého života zanechal Kanovi velké technické dědictví školy Kito.
Čím více Kano studoval Ju-Jutsu, tím více se utvrzoval ve svém poznání, že je to nejen velmi zajímavé umění, mající možnost velkého uplatnění v praktickém životě, nýbrž i velmi dobrý prostředek pro trénink a vývoj těla i ducha. Toto poznání ho přivedlo na myšlenku využít tohoto umění v podstatně širším měřítku. Každá ze starých škol Ju-Jutsu měla své přednosti i nedostatky. Kano dospěl k závěru, že nejlépe bude vybrat si principy několika škol, a tak položit základy, na nichž by bylo možno postavit nový systém Ju-Jutsu, třeba jen pro trénink a sebeobranu v praktickém životě.
Poháněla jej neukojitelná touha po poznání a zkoumání tajů dalších škol ju-jutsu. Pro tento účel nelitoval nikdy energie a všechen volný čas, který mu zbyl po splnění jeho učitelských povinností, věnoval vyhledávání a navštěvování třeba i vzdálených mistrů, jen aby se od nich naučil něčemu novému, co dosud neznal.
Tato touha po poznání mistru Kanovi zůstala po celý život. Roku 1922 se Kano setkal s mistrem KARATE-DO Gichinem Funakoshim, mistr Kano byl nadšen Funakoshiho technikou a často jej zval do svého dojo. Dokonce k němu a mistru Morihei Ueshibovi posílal své žáky a platil jim lekce u zmíněných mistrů. Což byla cesta jak do Kodokanu dostat informace o výuce v jiných školách.
Ju-jutsu Kodokan Judo
Jigoro Kano založil roku 1882 vlastní školu, kterou nazval Kodokan v níž začal vyučovat svému vlastnímu systému, který nazval Ju-Jutsu Kodokan Judo. Kodokan Judo profesor Dr. Jigoro Kano založil na studiu tří starých škol Ju-Jutsu. Rozdílnost těchto škol spočívala hlavně ve specializaci na určitý druh techniky:
- Kito-Ryu byla proslavena porazy,
- Takenouchi-Ryu technikami znehybnění a
- Tenshin Shinyo-Ryu technikami úderů.
Můžeme tedy říci, že dnešní Kodokan Judo vzešlo ze starého Ju-Jutsu zjemněním a upravením technik vybraných ze systému několika starých škol a jejich uspořádáním do nového systému, který je mimo jiné též sportovní disciplínou. Tak získalo judo tu podobu, v níž je známe dnes. Lze tedy říci, že Kodokan Judo pozvedlo staré Ju-Jutsu a uvedlo je ve známost celého světa. Kodokan Judo je tedy jednou z moderních škol Ju-Jutsu.
Boj o přežití
Rok 1886 byl pro Kodokan velmi důležitý. V té době začaly staré školy Ju-Jutsu v boji o žáky mezi sebou soupeřit. Na popud ředitele tokijské policie bylo uspořádáno utkání mezi školami. Význam tohoto utkání byl nesmírný, byla to vlastně rozhodující bitva, neboť tu nešlo o nic menšího než o uznání a život tohoto nebo onoho systému a případná porážka by jistě znamenala konec Kodokanu.
V utkání se školou mistra Totsuki, na které vyslaly obě školy po dvanácti závodnících, oslavil Kodokan nebývalé vítězství: jen jeden zápas skončil nerozhodně, ve všech ostatních zvítězili reprezentanti Kodokanu. I v dalších utkáních dokázali svoji převahu nad žáky jiných škol. Toto přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu uznání ostatními školami Ju-Jutsu, a to nejen pokud jde o vnitřní náplň a morální působení, ale především o praktický význam v boji.
Od té doby nastal rozvoj „Kodokan-Judo“ na školách v Japonsku a v japonské armádě jako prostředek zvýšení bojeschopnosti vojáků při boji zblízka. Během různých militaristických akcí, zvláště při tzv. „Boxerském povstání“ v Číně v letech 1884 – 1901 byly poprvé použiti v boji japonští vojáci vycvičení metodami Kodokan-Judo.
Zásady Kodokanu
Zásady techniky Kodokan Judo byly stanoveny už roku 1887, jeho vnitřní náplň však byla zdokonalována, až konečně byla definitivně stanovena roku 1922. Téhož roku bylo ustanoveno společenské hnutí v Kodokanu s hesly Seiryoku-Zenyo („maximální efektivnost“ nebo „co nejúčinněji“) a Jita-Kyoei, („vzájemné dobro a všeobecný prospěch“) viz Principy.
Přínos mistra Jogoro Kano
Jigoro Kano je pravděpodobně nejvýznamnější osobností moderních japonských bojových umění Budó (válečná cesta).
- Je celosvětově známý jako tvůrce Judo.
- Znak „do“ je podle jeho vzoru celosvětově užíván jako součást názvu moderních japonských bojových umění.
- Zavedl systém technických stupňů „Kyu“ a „Dan“, který převzala všechna Budo.
- Pracoval jako vysokoškolský učitel.
- Byl ministrem školství.
- Byl předsedou japonského olympijského výboru.
- Byl členem japonské horní sněmovny.
- Prezidentem japonského svazu judo.
- Založil japonskou atletickou unii.
- Měl velký vliv v organizaci Dai Nippon Butoku kai, pověřenou katalogizací a sjednocováním různých vojenských umění v Japonsku.
Výjimečnost mistra Kana se projevila také v jeho snaze o poznání evropské tělesné výchovy. Kano se věnoval i studiu boxu, gymnastiky a anatomie, což v Japonsku té doby bylo neobvyklé, neboť tělesná výchova „Taiiku“ neexistovala a Japonci neznali tělesná cvičení, jejichž smyslem by byl jen tělesný rozvoj.
Kano studoval dva roky v Oxfordu a Evropu navštívil šestkrát. V roce 1935 a 1936 přednášel i v Praze.
Jigoro Kano zemřel na zápal plic 4. 5. 1938 v 5:30 na japonské zaoceánské lodi Hikawamaru, kterou se vracel ze zasedání mezinárodního olympijského výboru z USA (viz Poslední cesta).
Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz
