Historie Ju-jutsu Kodokan Judo

Je nutno říci, že kořeny vzniku Ju-Jutsu jsou poměrně dobře zahaleny do mýtů a legend a že není možno přesně zjistit dobu vzniku tohoto japonského bojového umění. Jediné co tu v současnosti máme k dispozici je celá řada teorií, z nichž se budeme dále věnovat jen třem vybraným.

Teorie první

První zmínku o Ju-Jutsu nacházíme v „Nihon-Shoki“, kronice Japonska, která byla zpracována na císařský rozkaz v roce 720 našeho letopočtu. Zmiňuje se o turnaji „Chikara-Kurabe“, zkoušce síly, který se konal 7. roku vlády císaře Suinina, tj. roku 230 př. n. l. Kdy se utkali Nomi no Sukune a Taema no Kuehaja na pláži v Izumo. Zvítězil Sukune od něj pak odvozují svůj původ systémy jak Ju-Jutsu tak Sumo.

Další zmínku o bojovém umění – tentokrát pod jménem „Yawara“ – nalézáme ve starých ságách „Konjaku-Monogatari“, které byly sepsány v druhé polovině 11. století našeho letopočtu. V tomto období se Ju-Jutsu ještě stále vyvíjelo velice provázaně se Sumó. Jediným termínem, vztahujícím se k Ju-Jutsu je Kumiuchi užívaný pro boj zblízka na bojišti. První školou, o které jsou v literatuře zmínky, která studovala Kumiuchi byla škola Tsutsumi Hozan Ryu z 15. století.

Teorie druhá

Druhá z vybraných teorií uvádí, že systém Ju-Jutsu vytvořil Takenouchi Chúmudaiken Hisamori (1503 - 1595), jeho škola se nazývala Takenouchi a byla utříděna v roce 1532, což je historicky doloženo. Z Hisamoriho školy odvozují svůj původ jak školy Ju-Jutsu tak i školy jiných směrů bojových umění jako např.:

  • Katayama Hoki Ryu – Iaijitsu,
  • Sokusei Ryu – Sojitsu,
  • Shia Ryu – Kenjitsu.

Teorie třetí

Tuto teorii bychom mohli nazvat teorií čínského vlivu, který se výrazně projevuje na všech Japonských uměních. Významnou historickou úlohu při vzniku Ju-Jutsu měl sehrát Číňan Čchen Jüan-pin. Japonským občanem se stal v roce 1656 a zemřel v roce 1671. Učil své umění, zejména se mělo jednat o techniky zasahování vitálních bodů, tři Róniny (Samurai bez pána). Každý z nich se pak rozvíjel samostatně a tak z jednoho zdroje vznikly tři školy Ju-Jutsu, které jsou nazvané dle jmen róninů – Fukuno, Miura a Isogai.

Druhou osobností této teorie je Japonec Jireheimon Akiyama, který studoval v Číně lékařství, kde se naučil tajným metodám boje a dvaceti osmi bojovým technikám. Po návratu do Japonska založil školu Yoshi považovanou za předchůdkyni mnoha dalších škol Ju-Jutsu. Yoshi kladla důraz zejména na techniky Atemi-waza.

Tokugawa zrod Ju-Jutsu

Až v období Muromachi čili Ashikaga (1337-1573) se Ju-Jutsu jasněji oddělilo od vývojové linie Sumó. Samotný název Ju-Jutsu se objevil až v období Tokugawa (1603-1867).

Ju-Jutsu nabylo své systematické podoby v druhé polovině 16. století. Díky společensko politické situaci vznikly různé školy tohoto umění v období od 17. do začátku 19. století tedy v období Tokugawa.

Významnými školami období Tokugawa byly:

  • Sekiguchi-Ryu založená Ujimunem Sekiguchim (1597-1670),
  • Kito-Ryu založená Masashigem Teradou (1618-1674),
  • Shibukawa-Ryu založená Yoshitakou Shibukawou (1652-1704),
  • Tenshinshinjó-Ryu založená Masatarim Isó (1768-1863) atd.


Je dokumentováno více jak 700 různých škol Ju-Jutsu. Žádný z těchto systémů však nebyl kompletní a obvykle se specializoval na některou hlavní metodu obrany a útoku.

Meji konec starých časů

Období Meji (1868–1912) můžeme označit za období buržoazní revoluce, která převrátila Japonskou společnost a její hodnoty doslova naruby. Samurajům se již před reformou Meji nevedlo nikterak dobře, ale toto mnohé z nich přivedlo až na pokraj společnosti. Toto období bylo pro Japonsko periodou zásadních změn, které změnily způsob života celé říše. Změnou státního zřízení roku 1868 se rozpadl Shogunát Tokugava a bylo znovuzřízeno císařství. Císař určil nový směr, kterým se nyní mělo Japonsko dát a měla to být cesta západní kultury, cesta, kterou šla Evropa a Amerika.

Se zhroucením dosavadního státního zřízení byly odsouzeny k zániku nejen jeho nedostatky, nýbrž vše, včetně vyspělé japonské kultury. Reforma Meji, jejíž součástí byl i zákon, kterým bylo roku 1871 zakázáno nosit meče, vyvolala rychlý úpadek všech druhů válečnického umění včetně Ju-Jutsu. Různé školy Ju-Jutsu, podporované některým samurajským rodem, se rázem ocitly na pokraji úpadku. A tak jednotlivé školy rychle zanikaly. Velmi důležité pro zachování Ju-Jutsu byl vznik organizace Dai Nippon Butokukai v roce 1895, která byla založena pro zachování tradice japonských bojových umění, s cílem nadále je rozvíjet a zachovávat jejich kvalitu.

Do Evropy poprvé přinesl Ju-Jutsu Yukio Tani, který působil v roce 1899 ve Velké Británii, odtud se pak šířilo do dalších evropských zemí. Následně zde byla zahájena výuka ju-jutsu a založen institut BUDOKWAI.
V letech 1907 – 1910 byla zahájena výuka jiu-jitsu v Praze. První světová válka přerušila rozvoj Ju-jutsu ve světě. Výcvik však pokračoval v některých armádách. Po ukončení války zahájili v Evropě různí instruktoři výuku jiu-jitsu, které se rozšířilo ve Velké Británii, Francii, USA, Švýcarsku a Německu.

O několik let později přišlo do Evropy i Judo a až do konce 2. světové války se obě tato umění nijak ostře neodlišovala. Ju-Jutsu má společné kořeny se Sumo a z těchto kořenů pak vyrostla všechna japonská bojová umění beze zbraně (Judo, Aikido, Aikibudo, Aikijitsu atd.).

 


Autor: Milan HAŠKA | milan.haska@volny.cz

© Copyright 2019 ČUDK. Všechna práva vyhrazena.

Designed & Created by Vones.org

Loading