Česká unie Dento Karate-do (ČUDK)

sdružuje zájemce o studium tradičního Karate-do.

Dento Karate-do je uměním všestranného harmonického rozvoje jedince prostřednictvím opravdového studia techniky, je cestou hledání absolutní pravdy prostřednictvím fyzické praxe.

Hledání vývoje cestou studia Dento Karate-do nemá žádných hranic.

Principy


Jigoro Kano zakladatel Ju-jutsu Kodokan Judo definoval dva základní principy studia Judo. Všechny další principy používané ve výuce Goshin-jutsu (umění sebeobrany) by měly být s těmito principy v souladu! Základní principy definované mistrem Kano zní:

Seiryoku-zenyo „maximální efektivnost“ nebo „co nejúčinněji“ princip vede k co možná nejúčinnějšímu využití tělesných a duševních sil.

Jita-kyoei „vzájemná úcta a všeobecný prospěch“ prospěch pro všechny studující s porozuměním a ve vzájemné pomoci, tak aby nedocházelo ke zraněním a nadměrnému opotřebení organismu, zdravotní hledisko.



CO JE TO PRINCIP?
Princip je základní tvůrčí myšlenka, pravidlo, zásada, všeobecný základní zákon, z něhož lze odvodit jiné, zvláštní zákony, jimiž se řídí děj.

CO JE TO TECHNIKA?
Pro účely této publikace se jeví za nejvhodnější následující definice: „technika je ideální řešení pohybového úkolu a principy techniky jsou pravidla, která je nutno při řešení pohybového úkolu dodržet.“



Principy bojových umění zdůrazňují jednotu celého těla a ducha při vykonávání každé jednotlivé techniky. Z technického pohledu je cílem tohoto spojení získat schopnost provést techniku, která má potenciál rozhodnout, ukončit boj (Todome-waza). Z pedagogického úhlu pohledu můžeme principy boje z blízka rozdělit do dvou základních skupin:

1. Principy tvorby technik – zahrnují oblasti, jako jsou fázování techniky a práce se zdroji energie.

2. Principy použití technik – zahrnují oblasti, jako jsou práce s MAAI (efektivní vzdálenost), feeling (vycítění), timing (načasování) použití techniky, neboli práce s KYO soupeře-útočníka.



Pod pojmem „Principy tvorby technik“ se rozumí pravidla (zásady), jejichž dodržení vede k účinnému provedení samotné techniky, bez odporu soupeře (partnera). Tyto principy jsou definovány v úzké návaznosti na poznatky z oborů anatomie, fyziologie a biomechaniky.

Pod pojmem „Principy použití technik“ se rozumí pravidla (zásady), jejichž dodržení vede k úspěšnému provedení techniky v boji. Jedná se o aplikaci principů tvorby technik ve správném čase a vhodné vzdálenosti za odporu soupeře. Jde zejména o uplatnění poznatků z oblasti taktiky, strategie a psychologie.



Principy sebeobrany
Principy tvorby technik a jejich použití nelze dlouhodobě studovat odděleně, protože je potřebné harmonicky rozvíjet pochopení techniky v její aplikaci. Vzájemnost principů tvorby a použití technik lze dobře demonstrovat na čtyřech základních principech sebeobrany:
1. princip – správného (přirozeného) držení těla (SHIZEN-TAI-NO-RI),
2. princip – přizpůsobení (JU)
3. princip – porušení rovnováhy, vychýlení, oslabení soupeře (KUZUSHI) vedoucí k jeho KYO,
4. princip – útoku v okamžiku oslabení soupeře (KYO), provedení TODOME.

Pro snadnější pochopení lze podstatu těchto principů vyjádřit následujícím souvětím. Zachováváme-li správné držení těla (SHIZEN-TAI-NO-RI) a neklademe-li proti tělu útočníka násilný odpor, ale naopak se jeho pohybu přizpůsobíme (JU), při zachování si vlastní stability porušíme jeho rovnováhu (KUZUSHI), nebo rozpoznáme útočníkovo (KYO), ve kterém provedeme techniku vedoucí k jeho zneškodnění (TODOME).


Autor: Milan HAŠKA milan.haska@volny.cz



Literatura:
[1] HAŠKA, Milan. Základní principy techniky Ju-jutsu: Choku-Tsuki. Brno, 2006. 40 s. Absolventská práce. Masarykova univerzita, FSpS.
[2] HRADECKÝ, René. Awa Kenzo: Legendární střelec, který vás naučí trefit svůj životní cíl. In: Chceme podnikat [online]. Praha, 2016 [cit. 2017-02-06]. Dostupné z: http://www.chcemepodnikat.cz/clanek/legendarni-strelec-ktery-vas-nauci-trefit-svuj-zivotni-cil
[3] LORENZ, Vladimír, KITAYAMA, Junyu. Sebeobrana. Praha: Naše vojsko, 1963. 171 s. ISBN 28-057-63.
[4] MUSAŠI, Mijamoto. Kniha pěti kruhů. Bratislava: Cad press, 1995. 176 s.
[5] NISHIYAMA, Hidetaka. Coach´s Manual. Los Angeles: ITKF.50 s
[6] PETRÁČKOVÁ, Věra, KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: AV ČR, 2000. 835 s. ISBN 80-200-0607-9.