Česká unie Dento Karate-do (ČUDK)

sdružuje zájemce o studium tradičního Karate-do.

Dento Karate-do je uměním všestranného harmonického rozvoje jedince prostřednictvím opravdového studia techniky, je cestou hledání absolutní pravdy prostřednictvím fyzické praxe.

Hledání vývoje cestou studia Dento Karate-do nemá žádných hranic.

Historie Karate-Do



Invaze Satsuma

Japonský zájem o Okinawu sahá do 12. století a částečně se zakládá na tom, že první král Okinawy, Shunten, byl japonského původu. Ovšem Japonsko začalo hrát v dějinách Okinawy roli teprve od roku 1451. Od té doby museli Okinawané platit Japoncům a Číňanům daň. Okinawa, bez vojenské opory, se podřídila požadavkům obou zemí.

V roce 1609 obrátilo Japonsko poprvé vojenské ozbrojené síly proti Okinawě. Japonsko chtělo Okinawany potrestat za to, že je nepodpořili v neúspěšné čínské válce. Invaze významného japonského rodu Satsuma tak zakončila nezávislost Okinawy i její kulturní a hospodářský rozvoj.

Poté, co Okinawu obsadil rod Satsuma, podřídil si ji a začal si dělal nárok na nadvládu nad všemi ostrovy Ryukyu. Okinawský král byl zajat a přivezen do Japonska jako rukojmí. Obyvatelé ovšem odmítali s Japonci spolupracovat, což vedlo k tvrdému omezení jejich svobod, včetně obnovení starého zákazu nošení zbraní. Přesto docházelo k početným srážkám mezi Japonci a obyvateli ostrova.

V této době zaznamenala bojová umění enormní rozmach. Různé skupiny Chuan-fa a společenství Tode se tajně setkávaly. Následkem toho se rozvíjel z kombinace mezi Tode a Chuan-fa nový bojový styl, který byl jednoduše nazýván Te (Okinawa-te). Te rozvíjelo smrtelně efektivní metody, které byly použity proti japonským utlačovatelům. Také se začalo zintenzivňovat použití různých nástrojů jako zbraní, a tím došlo i ke značnému rozmachu Kobudo. Tento rozvoj v 17. století je prvním dochovaným důkazem pro umění, které se začalo silně blížit Karate-do.

Po dvou letech od invaze se Okinawa stává definitivně vlastnictvím Satsumů a král se vrací na ostrov, kde je však pod stálou kontrolou. Vláda Satsumů věděla, že rozvoj okinawského bojového umění by mohl znamenat újmu jejich moci, proto byl každý Okinawan, který se cvičil v bojových uměních, tvrdě potrestán. Poněvadž se obyvatelstvo nechtělo podrobit, uvalila vláda těžké tresty na celou zemi. Obyvatelé byli doslova terorizováni.

To vše jen zvyšovalo nenávist Okinawanů vůči Satsumům. Jejich nejúčinnější zbraní byla přitom bojová umění, dovedená k absolutní dokonalosti. Ačkoliv nikdy nedošlo k organizovanému boji, docházelo v každé době a všude na ostrově k násilným rozmíškám mezi obyvateli a Satsumskými Samuraji. Bojová umění a jejich mistři zůstávali utajeni a jen blízkým příbuzným se podařilo být vyučováno mistrem.

V této době byla také pozastavena práce na sepsání kroniky okinawských bojových umění (asi na 90 let) a teprve okolo roku 1700 byla opět zahájena. Od roku 1724 jsou známy informace o dějinách okinawských bojových umění. Počáteční napětí hodně povolilo a došlo k určitému sblížení mezi Japonci a Okinawany.