Etiketa Karate-do

Etiketa je nadstavbou etiky, vychází z ní. Etiketa - pravidla společenského chování, soubor společenských zvyklostí, např. vojenská etiketa, ve vyšší společnosti, v diplomatických kruzích, stejně tak v Dojo (místo cesty) v našem případě tělocvična.

Etiketa není jen norma platná pro chování v Dojo, ale platí v celém chování a jednání adepta bojových umění. Etická pravidla byla v tradičních školách bojových umění shromážděna v podobě přikázání, která byla pro studenty závazná, mnohdy stvrzovaná podpisem vlastní krví. Tato pravidla byla přesně formulována a přísně dodržována. Motivem byla střídmost a zdrženlivost, úcta ke starším a respekt ke všemu živému.

Dojokun

Uvádí se, že první pravidla pro chování v Karate Dojo sepsal Pechin Sakugawa (1733-1815). Byl jedním z prvních známých mistrů Karate na Okinawě. Tato pravidla mají pravděpodobně kořeny až v učení samotného Boddhidharmy.

Hitotsu. Jinkaku kensei ni tsutomuru koto!
Snaž se o dokonalost svého charakteru.

Hitotsu. Makoto no michi o mamoru koto!
Buď loajální, věrný a spolehlivý.

Hitotsu. Doryoku no seishin o yashinau koto!
Dbej na zdravé úsilí.

Hitotsu. Reigo o omonzuru koto!
Buď ohleduplný k jiným.

Hitotsu. Kekkino yu o imashimuru koto!
Zřekni se násilí.

Nijukun

Ke konci života sestavil mistr Funakoshi 20 pravidel (Shoto Nijukun), k jejichž zachovávání vyzýval.

  • Karate začíná respektem a končí respektem.
  • V karate se nedělá první pohyb.
  • Karate je pomocníkem spravedlnosti.
  • Poznej nejprve sám sebe, teprve potom toho druhého.
  • Intuice je důležitější než technika.
  • Nauč se kontrolovat svého ducha a pak ho osvoboď.
  • Neštěstí se stává vždy z nepozornosti.
  • Nevěř, že se karate odehrává jenom v doju.
  • Cvičit karate znamená pracovat celý dlouhý život, v tom neexistují hranice.
  • Spoj svůj každodenní život s karate, pak najdeš „myo“.
  • Opravdové karate je jako horká voda, která chladne, když ji stále neohříváš.
  • Nemysli na výhru, ale přemýšlej o tom, jak neprohraješ.
  • Změň svoji obranu vůči nepříteli.
  • Boj odpovídá vždy tvé schopnosti zacházet s keyo (nehlídaný) a jitsu (hlídaný).
  • Představ si svou ruku a nohu jako meč.
  • Když opustíš místo, kde jsi doma, děláš si tím četné nepřátele, takové chování ti přináší mrzutosti.
  • Začátečníci musí zvládnout všechny úkony bez vlastního úsudku, teprve potom dosáhnou přirozeného stavu.
  • Kata musejí být prováděna korektně, ve skutečném boji je tomu naopak.
  • Tvrdé a měkké, napětí a uvolnění, pomalu a rychle - všechno ve spojení se správným dýcháním.
  • Vzpomeň si a mysli vždy na „kufu“ - žij těmito předpisy po celý den.


Shoto znamená v překladu „šumění pinií“. Tímto slovem podepisoval Funakoshi svoje básně a stalo se brzy velmi známé.

Dodržování etikety je základním prostředkem výchovy v Karate-do. Zásady správného chování jsou v Dojo vyžadovány od prvního vstupu. Musí být samozřejmostí, že na trénink (výuku) přichází všichni včas, v čistém bílém kimonu (karate-gi) bez nášivek a potisků. Samozřejmosti je přezouvání, sprchování a další základní hygienické požadavky. Do Dojo (tělocvičny) je zakázáno vstupovat v obuvi, kterou používají studenti venku. Rovněž je zde zakázáno kouřit, jíst, pít slazené a barvené nápoje a jiným způsobem narušovat platný řád.

Efektivita výuky závisí zejména na atmosféře, jaká v Dojo panuje. Měla by být přátelská, radostná a přesto soustředěná a pracovní. Je třeba, aby si každý plně uvědomoval, že je povinen k této atmosféře aktivně přispět. Studenti ukázněně plní pokyny učitele (trenéra), nerozptylují se ničím, co s tréninkem nesouvisí. Bez svolení učitele neopouštějí Dojo ani nepřestávají cvičit apod.

Je třeba, aby studenti důsledně plnili cíle při každém cvičení, byli skromní a ochotni pomoci méně technicky vyspělým spolužákům. Při zranění či po nemoci se student domluví s učitelem, zda se výuky (tréninku) zúčastní pouze pasivně (na lavičce), nebo pouze omezí některá cvičení. Neúčast na výuce nebo pasivní účast musí studenti denního a dálkového studia nahradit v náhradním termínu aktivní účastí na výuce.

Ceremoniály

Pohyb v Dojo je spjat s určitými ceremoniály, které jsou založeny na principech vzdání vzájemné úcty. Tato pravidla jsou obdobná jako pravidla která platí v judistických Dojo. Již při vstupu do Dojo provádíme malý pozdrav úklonou (Ritsu-Rei) a to i v případě, že je Dojo prázdné. Dále tento pozdrav používáme při kontaktu se spolužáky nebo učitelem (trenérem). Jako první vždy zdraví nositel nižšího technického stupně. Pozdrav je projevem vzájemné úcty a také formou poděkování za pomoc při studiu cesty. Je výrazem uvědomění si úlohy učitele nebo partnera bez jejichž pomoci není možný další osobní rozvoj.

Každá tréninková jednotka začíná nástupem, studenti vytvoří řadu, v případě potřeby více řad. Místa v řadě obsazují studenti dle získaných stupňů technické vyspělosti (STV). První v řadě stojí vždy student s nejvyšším STV. Při nástupu je možno provádět ve stoje malý pozdrav Ritsu-Rei, zpravidla se však tréninková jednotka zahajuje Seiza (klek se sedem na patách) ve které provádíme Mokusó (meditace) a poté dva tzv. velké pozdravy. Těmito pozdravy jsou Shomen ni Rei a Sensei ni Rei. Shomen ni Rei je pozdrav směřovaný ke Kamize (čestné místo), kde je zpravidla umístěn portrét mistra Funakoshi. Sensei ni Rei je pozdrav učiteli. Stejným ceremoniálem se tréninková jednotka či výuková hodina i končí.

Etika a etiketa Karate-do, jak píše již mistr Funakoshi, nekončí tím, že opustíme Dojo. Je nutné zásady vhodného chování dodržovat i na veřejnosti. Hovoříme-li o tom, že Karate-do pozitivně formuje osobnost studenta, je nutné aby tyto zásady byly úměrně aplikovány i v praktickém životě.

 

  • Funakoshi, Gichin. KARATEDÓ. Má životní cesta. Praha: Naše vojsko, 1994, 75 s. ISBN 80-206-0176-7
  • Taira, Šigesuke. Bušido. Cesta samuraje. Temple 2002, 94 s. ISBN 80-901641-8-8

© Copyright 2017 ČUDK. Všechna práva vyhrazena.

Designed & Created by Vones.org

Loading